Naši milí čtenáři,
Čmeláček, jakožto sociální služba, se neobjede bez sociálního pracovníka. A my máme to štěstí, že naše sociální pracovnice, Baruška, je nejen skvělá ve své práci, ale je i báječný člověk. V tomto článku se dozvíte něco nového o naší Barušce a její práci ve Čmeláčku.
Ahoj Baruš, mohla by ses nám prosím představit?
Ahoj. Jmenuji se Barbora Durčáková, je mi 31 let, bydlím se svým přítelem a kocourkem v Ostravě. Mám ráda čtení knih, ráda chodím do kina a do divadla, chodím cvičit do fitcentra, ráda jezdím na nejrůznější výlety a vůbec nejraději trávím čas se svou úžasnou dvouletou neteřinkou. Ráda si zajdu sednout do restaurace nebo do kavárny.
Jak dlouho už pracuješ v denním stacionáři Čmeláček?
Ve Čmeláčku pracuji pět let. Za tu dobu se toho tolik změnilo ? Hlavně, se naše čmeláččí rodina pořádně rozrostla. Když bylo v jeden den 8 klientů, říkala jsem si, že jich máme hodně, ale dneska máme běžně 15 až 20 klientů.
Proč sis vybrala právě mentálně handicapované a ne např. seniory?
Během studií jsem se stále rozmýšlela, jaká cílová skupina by mě nejvíce uspokojovala. Byla jsem na jednodenní praxi v hospici, také jsem 14 dní pobývala v domově pro seniory, ale cítila jsem, že s těmito lidmi pracovat nechci. Na střední škole jsem docházela do Helpklubu, sdružení rodičů a přátel dětí s postižením. A hned po škole jsem byla přijata do Dětského domova v Řepištích, kde jsou umisťovány děti s hendikepem. Práce s touto cílovou skupinou se mi zalíbila. Náhoda a trocha štěstí tomu chtěla a jsem tady ? Na našich klientech se mi nejvíce líbí, že jsou to „čisté duše“.
Co ti dává pocit, že tato práce není zbytečná, ale že má smysl?
Práce ve Čmeláčku mi opravdu smysl dává. Každý den mám možnost být s báječnými lidmi, mohu jim být nápomocná v tom, co každý z nich potřebuje. Pomáhám udržovat jejich stávající dovednosti a také je mohu rozvíjet, díky tomu se mí klienti mohou zlepšovat a zdokonalovat v tom, čem chtějí nebo potřebují. Motto čmeláčku je „s námi život žiješ“ a právě tím se snažím řídit a chci být nápomocná tomu, aby uživatelé trávili čas u nás smysluplně.
Jak vypadá tvůj den ve Čmeláčku?
Ráno přijdu do stacionáře, odemknu všechny dveře a vyvětrám, pak se přesunu do kuchyně, kde připravím klientům pitný režim a spolu s klienty uklidím nádobí z myčky. Postupně přicházejí uživatelé s rodiči, každého zapíšu, vyměním si s rodiči důležité informace nebo si jen tak povídáme. Než dojedou svozy, většinou si s klienty povídáme, co jsme dělali předchozí den, co jsme měli na snídani, o tom, co nás trápí, baví, zajímá. Dopoledne máme společný program, kde jsem obvykle v přímé péči s klienty. Po obědě jdou klienti relaxovat a já jdu do své kanceláře pracovat na počítači. Připravuji rozpis uživatelů, týdenní plán a jídelníček na každý den. Také vyhodnocuji individuální plány a připravuji měsíční vyúčtování klientů.
Řekneš nám na závěr nějaký zážitek ze Čmeláčku, který se ti vryl do paměti?
To bych moc ráda, ale to opravdu nejde. Každý den mám s čmeláčky tolik zážitků, že opravdu nelze vypíchnout jen jeden jediný. Hodně silným zážitkem pro mě byla svatba Michala a Elišky, sportovní olympiáda, havajský ples a tak dále a tak dále ?
Moc děkujeme Barušce za rozhovor a jsme moc rádi, že ji máme právě u nás ve Čmeláčku.
